MAJÁK SLAVÍ 20 LET
Rodinné centrum Maják v roce 2021 slaví 20 let od svého založení. Požádali jsme paní Kateřinu Preusslerovou, projektovou manažerku Mikroregionu Tanvaldsko, o odpovědi na několik otázek. Katka totiž byla tenkrát, jako jedna ze zakládajících maminek, u toho. Fotografie z úplných začátků našeho centra si můžete prohlédnout v kronice, kterou až do konce srpna najdete na výstavě Co se nám děje v Majáku v Městské knihovně Tanvald.
Našeho jubilea si všimli také reportéři regionální televize RTM+, a tak se za námi přijeli podívat. Mrkněte se 🙂
Rozhovor se zakladatelkou Kateřinou Preusslerovou
Co vás vedlo k založení centra?
Centrum jsme s kolegyněmi (Jitkou Michalíkovou a Evou Strýčkovou) zakládaly kolem roku 2000, jestli mám dobrou paměť. V té době bylo nejbližší podobné centrum v Turnově. Cítily jsme, že maminky na mateřské dovolené takový prostor potřebují. Chtěly jsme přivítat i tatínky… V té době se intenzivněji začínala formovat občanská společnost, neziskovky v sociálně – vzdělávací – společensko – výchovné oblasti se teprve rozjížděly. Chtěly jsme vytvořit bezpečný prostor pro rodiče, kde mohou sdílet problémy, starosti, obavy, ale i radosti a nadšení. Mohli se zde i trochu vzdělávat, trochu tvořit, trochu se potkávat a třeba vymýšlet akce pro děti a celé rodiny. Dodnes si vzpomínám na radost jedné maminky, která byla s námi na podzim pouštět draky. Byla nadšená, protože sama by s dcerou pouštět draka nešla, ale tohle společné „bláznění a běhání s drakem“ ji nadchlo.
Pořádaly jsme i různé vzdělávací akce a po pár měsících získaly první menší granty.
Co to obnášelo? Co bylo nutné zajistit, zařídit? Kdo vám pomohl?
Nejprve to obnášelo trochu papírování při zakládání občanského sdružení, s čímž jsme ale počítaly a zvládly to. Pak jsme hledaly prostor. Objevily jsme, že po bývalých jeslích v Tanvaldu na Výšině zůstal prázdný krásný prostor, který ještě pamatoval švitoření malých dětiček. Město Tanvald nám vyšlo vstříc a za symbolický nájem nám prostor bývalých jeslí pronajalo. V té době se k nám už přidalo pár dalších maminek na mateřské dovolené a několik kamarádek. Na úpravě prostoru jsme se podílely všechny, včetně některých našich rodinných příslušníků – manželů, dědečků, babiček či starších dětí. Naši muži nám pomohli hodně, při montování, stěhování a také svojí trpělivostí a důvěrou, když se něco nedařilo. Z darů sponzorů jsme pořídily vybavení jako obrovský koberec do herny, nábytek, někdo věnoval starší kuchyňku a tak to pokračovalo, až byl Maják vybaven a vytvořen. Jedna výtvarnice nám zcela zdarma namalovala na celou stěnu maják s delfíny. Dostaly jsme i pianino. Na slavnostní otevření Majáku si dodnes živě pamatuju: datum už sice nevím, ale to, že přišla velká spousta lidí včetně redaktorky místního Tanvaldského zpravodaje, regionální TV, pan starosta a pan tajemník městského úřadu – to mám v živé paměti pořád.
V dnešní době má centrum několik zaměstnankyň, které se setkání rodin účastní, nabízí činnosti apod. Jak to bylo, když Maják začínal?
Když Maják začínal, nebyla společenská situace příliš nakloněna občanskému prostředí, někteří lidé na nás hleděli s despektem a nechápali, proč to vlastně děláme. Hledali stále nějaký náš „postranní“ prospěch, nejčastěji finanční, který však nepřicházel. Ale my nepolevily.
Na různé aktivity pro děti se postupně začalo dařit získávat malé granty (Nadace škola hrou, Nadace Euronisa), naším velkým úspěchem pak byly první malé dotace od Libereckého kraje na předškolní výchovu a různé populárně – ekologické semináře a programy pro malé děti. Zaměstnance jsme prvních několik let neměly žádné. Všechno jsme si dělaly „na koleně“.
Například účetnictví nám několik prvních let dělala jedna paní na dobrovolnické bázi – naprosto zdarma. Postupně jsme dokázaly sehnat finance na různá vybavení nebo větší investice (rozuměj investice v řádech tisíců Kč) ze sponzorských darů – takhle jsme třeba vybudovaly „třídu“ pro výtvarné činnosti. Nebo různé prvky do herny či potřeby na cvičení.
S realizací menších grantů a dotací jsme pak získávaly malé částečné úvazky.
Přestože jsme nepracovaly za mzdu, jezdily jsme se učit k jiným organizacím, na různé vzdělávací semináře, učily jsme se fundraisingu a sebeprezentaci, psaní žádostí o dotace a granty. Vzdělávaly jsme se v rámci sítě Mateřských center České republiky. Pořádaly jsme různé besedy a přednášky, mimo jiné třeba o vzdělávacím systému Montessori, o kineziologii, dětské psychologii a na návštěvě u nás v Tanvaldu byly i Ruth Kolínská a Jiřina Šiklová.Později se Maják dokázal zapojit do krajského projektu ekologické výchovy, podporovaný z evropského programu a Ministerstvem životního prostředí. Tím vším byly asi po 10 letech položeny základy profesionálně vedeného Mateřského a dětského centra Maják Tanvald.
Jaký vidíš přínos v tom, že se rodiny mohou setkávat?
Už jsem uváděla – Maják je bezpečný prostor pro rodiče, kde mohou bez obav sdílet problémy, starosti, obavy, ale i radosti a nadšení. Mohou se zde i trochu vzdělávat, trochu tvořit, trochu se potkávat a pořádat akce pro děti i celé rodiny. Rodiče mohou přijít i s problémy a dostanou jak kamarádskou útěchu, tak odborné poradenství. Je to opravdový Maják v bouři 21.století.
Dnes je Maják už hodně profesionální, nabízejí se zde odborné služby různého poradenství a vzdělávání. Věnují se i pěstounům, což je hodně záslužné.
Vyzdvihla bych tu profesionalitu.
Co vám to tenkrát dalo (maminkám, dětem)?
Hlavně nám to dalo asi sounáležitost. Společnou práci na přípravě všeho, co jsme se rozhodly udělat. Pocit, že se máme kam obrátit pro radu.
A co to přineslo dětem? Možná taky první sociální kontakty, které si děti mohly ozkoušet, ještě než šly do školky. První kamarády a první rozčarování, že nejsou středem vesmíru . Rozhodně první sociální kontakty mezi velmi malými dětičkami.
Komu bys doporučila rodinná centra navštěvovat?
Komu? No všem!! Jasně, ne všichni jsou však komunikativní a společenští, ale každý rodič, který se cítí se svými problémy sám, by měl přijít. Nebo zase ten, kdo chce sdílet – jak starosti, tak radosti, kreativitu, nápady. Kdo nemá sociální vazby, ten si je zde určitě vytvoří. Také mohou být mezi námi rodiče na MD, kteří můžou vložit svou odbornost, která na mateřské trochu zahálí…
Zkrátka doporučuji všem.
(možná i pohádkovým babičkám….?)
Moc děkuji za rozhovor.
Zuzana Koldovská, komunitní pracovnice